Motto: "Tu a tam se již v mracích státní regulace začínají objevovat trhliny. Stále více lidí si začíná uvědomovat, že vláda jim nemůže dát nic, co by dříve nevzala někomu jinému - nebo přímo jim samým." - Henry Hazlitt, Ekonomie v jedné lekci

Toto setkání, které se uskutečnilo v úterý 28.3., bylo velmi neobvyklé. Dle mého názoru bylo prvním z těch, které se odvážilo jít "proti proudu", jít proti přesvědčení absolutní většiny "společníků". To mu také dalo silný náboj a vzbudilo velký zájem. Tematicky bylo pokračováním bloku evropské integrace a nabídlo nám pohled z "druhé strany barikády".

Kdo vlastně přijal naše pozvání? Našimi hosty byli dva přední čeští libertariáni - Josef Šíma a Dan Šťastný. Oba dva toho času přední exponenti pražského Liberálního Institutu. Jejich úkolem byla presentace jejich stanovisek k probíhající evropské integraci, jejich důsledná obhajoba a rozptýlení některých mýtů s integrací spojených.

Vlastní setkání začalo lehce po osmé hodině, neboť se na něj museli naši hosté rychle přesunout z právě ukončeného diskusního fóra o reformě školství z prostor LI ve Spálené ulici. Poté, co Bobík stručně představil oba dva hosty a přivítal i další doprovod "liberálů", se slova ujal Pepa Šíma.

V úvodu svého proslovu hovořil o ekonomii jako vědě a vyvrátil obvyklou a hluboce zakořeněnou představu, která o ní panuje a popisuje jí jako vědu o penězích, majetku nebo dokonce o křivkách. Správně presentoval názor, že ekonomie je především o lidském chování, volbě a o uspokojování lidských preferencí. Ekonomie se nezabývá pouze tím, kolik chleba při dané ceně zákazník v obchodě koupí, ale je úspěšně aplikována i v "neekonomických" situacích. Dokáže popsat chování člověka ve frontě v obchodě, v zácpě na dálnici, vojáka v bitvě nebo při rozhodování o výběru budoucího povolání.

V dané chvíli asi většině posluchačů unikalo, proč Pepa hovoří o ekonomii a ne o Evropské unii. Bystřejší z nich ale správně pochopili, že si chystá předpolí pro vedení argumentace z ekonomických pozic proti některým tendencím probíhajícím v Unii. Tak se tomu také skutečně stalo, a tento ekonomický analytický aparát byl pak úspěšně použit zejména při argumentaci proti různým druhů regulací, standartizací a analýze lobbyingu v druhé části proslovu.

Než jsme se ale dostali ke kritice konkrétních regulací, zaznělo zde kritické stanovisko k celkovému pojetí filozofie EU. Původní cíl evropské integrace - snaha o zajištění mírového a demokratického řešení potenciálních konfliktů v evropském prostoru - se už dávno vytratil, vlastní integrační proces se změnil v budování jednoho velkého centralizovaného superstátu. Proti integraci, která by probíhala přirozeným způsobem zdola, tj. odbouráváním tyranie národních států vůči vlastním občanům, by se asi těžko hledaly námitky. V současné době je ale EU čistě politickým projektem, se silnou snahu o centralizaci shora a snahou o regulaci všeho možného i nemožného. Takový projekt může vyústit jen v nárůst xenofobie, nacionalismu a národnostní nesnášenlivosti. Zároveň se zdrženlivě stavěl k otázce validace EU jako zcela zásadního pilíře národní obrany.

V druhé části přednášky se dostal ke svému oblíbenému tématu - analýze jednotlivých intervencí (státních zásahů), které se nás díky EU už týkají nebo v nejbližším horizontu týkat budou. Hovořil o zbytečnosti a škodlivosti státní regulace, nucené standartizaci, o nebezpečí lobbyingu. Jednotlivé argumenty dokresloval konkrétními fakty. Zdůraznil, že žádný zásah třetí strany (např. státního byrokrata) do směny dvou jednotlivců, nemůže nikdy zvýšit celkový blahobyt! To se týká obecně jakékoliv situace. Osobně jsem si myslel, že tento základní poznatek je každému jasný, ale v následující debatě jsem byl vyveden z omylu. Projevilo se to na příkladu užitečnosti povinného státního standartu definujícího pitnou vodu.

Většina "společníků" sdílela představu, že bez její povinné standartizace by se na trhu prodávala jen škodlivá voda plná karcinogenních látek a těžkých kovů a že tak díky povinné standartizaci budeme mít jen kvalitní vodu a celkový blahobyt společnosti (který je sám o sobě nesmyslným pojmem, ale o tom snad někdy příště - třeba s p.Kinkorem - pozn. od Bobíka) bude maximalizován . Bohužel tato představa je značně naivní a to hned ve dvou směrech: 1. racionální obchodník, který ekonomicky přemýšlí, by svou nabídku upravil tak, aby oslovil co nejlépe svůj cílový segment - pokud by zjistil, že zákaznící mají zájem o certifikovanou vodu, zařadil by ji do své nabídky - poptával by ji u výrobců, kteří by tak měly motiv si svou minerální vodu nechat certifikovat u nezávislé zkušebny. Někteří by radši nabízeli vodu necertifikovanou, ale za nižší cenu. Suma sumárum - certifikovaná voda by se na trhu objevila i bez zásahu státu. Tím se dostal ke druhému problému. 2. Zmínil základní fakt a to sice to, že lidé uvažují v marginálních kategoriích (demostroval zde metodologický subjektivismus rakouské ekonomiské školy, jejímž přívržence Pepa je). Při své volbě se rozhodují o tom, zda-li si za mezní korunu přikoupí o něco více bezpečnosti, zda-li pojedou radši k moři nebo jí věnují na zlepšení zdraví. Pokud nějaký spotřebitel radši věnuje dodatečnou korunu na zlepšení bezpečnosti svého obydlí než na kvalitnější minerální vodu, sděluje tím jasně svoje preference (ekonomie to nazývá principem vyjevených preferencí). Pokud ale stát násilím zamezí produkci levnější (ne tak "zdravé") minerální vody, protože nevyhovuje normám, které pro nás byrokrati z EU připravili, zjevně tím našeho spotřebitele poškodí. Zkrátka nemá svoji svobodu volby, která je jedním z klíčových konceptů libertarianismu. Pokud inteligentní člověk vezme tyto skutečnosti na vědomí, musí si s hrůzou uvědomit, jak je daná regulace škodlivá.

Dalším důležitým bodem byla analýza lobbyingu. Pomocí aparátu teorie veřejné volby jednodušše vyvrátil naivní názor některých společníků, podle kterého je lobbying jednotlivých nátlakových skupin dobrým prostředkem, jak zvýšit blahobyt naší společnosti. Velmi správně tvrdil, že tento lobbying je pouhým pokusem dobře organizovaných nátlakových skupin (zemědělců, dovozců, lékařů atd.) o získání výhod na úkor neorganizovaných skupin (spotřebitelů, ostatních konkurentů). Každá tato skupina sleduje své individální zájmy a nesleduje v ŽÁDNÉM případě ideál nějakého společenského blaha!

Jako klasický, dnes už téměř zprofanovaný příklad, byla uvedena definice banánu, na jejíž formulaci "pracuje" 40 bruselských expertů, a která je "čirou náhodou" stanovena tak, že se do ní nevejdou banány z Latinské Ameriky. Ty mají totiž řadu nevýhod - jsou levnější a chutnější ...

V této době byla debata v plném proudu a už nešla zastavit. Dokonce došla až k tak komplexnímu tématu jako je anarcho-kapitalismus (pro některé "udržitelné" společníky to asi musel být dost velký šok). Pepa zareagoval bryskně a zájemce o toto téma odkázal na svou knihu Právo a obrana jako zboží na trhu, která je k dostání třeba na půdě Liberálního Institutu ve Spálené ulici.

Protože nás tlačil čas, bylo nutno debatu "násilně" ukončit. Protože se Bobík tohoto úkolu nedokázal zhostit ( :-) ) , musel si to vzít na starost Míša.

Hostům jsme pak poděkovali za krásné setkání a "tvrdé jádro" společníků se s nimi poté odebralo do hospůdky, kde se debatovalo až do konce otvírací doby.

Tento zápis pro Vás dne 13.4 spáchal Bobík