Naše Společnost, Společnost pro rozvíjení občanské zodpovědnosti, oslavila první výročí svého vzniku pracovně. Poprvé jsme se sešli dne 12.10.1999, na setkání bez hosta, podle systému, na němž jsme se dohodli 15.6. při závěrečném setkání. Setkání se uskutečnilo v prostorách studentského klubu Betanie, jenž je nám pro naši činnost k dispozici a jemuž se budeme odvděčovat asistenční službou každé pondělí. Klub Betanie se nachází v Jugoslávské ulici č. 27, ve 3. patře.

Během prvního zasedání jsme se dohodli na programu přibližně do Vánoc, kterým by mělo být několik setkání tzv. ekologického bloku, po Vánocích bychom pokračovali zatím blíže neurčeným blokem dalším. Na setkání 26.10.1999 jsme pozvali pana Ryndu, na další setkání pozveme pana Bursíka,Damohorského, Kellera, Koháka či Gála.

Námětem diskuse 12.10. byla obligátní snaha pokusit se najít Společnosti další činnost krom pořádání setkání s hosty. Jako obvykle se debata rychle zvrhla v obecné filosofické blouznění při hledání Teorie všeho a pokračovala – jak se podařilo zjistit – prakticky dalších čtrnáct dnů do následujícího setkání v omezeném prostoru rodinných buněk jednotlivých členů. Etherem se nesly teze Bobíkovy teorie totální privatizace (BTTP), definice tzv. poučeného spotřebitele, analýzy konzumního chování atd.

Dne 26.10.1999 jsme přivítali našeho dalšího hosta, pana Ivana Ryndu. Pan Rynda je členem centra pro ŽP na FSV. Pan Rynda nám na úvod shrnul povahu současného světa do sedmi bodů.


1/ Svět již je globální a nemá smysl se o to přít. Svět globalizuje televize, Internet a rychlý vývoj způsobuje, že naše zkušenosti jsou nepřenositelné do budoucna, nelze extrapolovat.

2/ Vývoj sleduje exponencielu. Tedy zítra může být pozdě, ačkoli celá leta jsme nebyli schopni postřehnout změnu. (Příklad labutě na jezeře s leknínem.)

3/ Možnost katastrofy a související rozhodování zda ošetřit nebezpečí zcela zjevného a předpověditelného nebezpečí malého (např. smog z aut), nebo se věnovat předcházení nepravděpodobné katastrofě velikého rozsahu (např. havárie jaderné elektrárny).

4/ Globální problém, zejména působením kumulativních, čí synergických efektů na lokální problémy a neexistence globálního ochranného nástroje.

5/ Trh se za posledních 70 let stačil již poměrně kultivovat sociálně, avšak zcela nová situace nastává expanzí do celosvětového měřítka; nadnárodní korporace mají větší sílu než OSN a národní vlády. (Global street party směřovaly původně proti tomuto jevu.)

6/ Země je již uzavřený systém. Nelze již objevovat nové kraje, vytvářet nové kolonie.

7/ Tragedie pastviny : Člověk ze své přirozenosti se snaží získat více, ačkoli tuší, že je to principielně nemožné. Máme-li pastvinu, která uživí určité množství krav a jen o něco vyšší počet způsobí její devastaci a následnou nepoužitelnost, má-li na ni poslat několik hospodářů své krávy, pošle každý o nějaký kus dobytka nad plán, což způsobí kolaps.

Pan Rynda připomenul, že dnes žije na Zemi 300 000 000 lidí ve stavu hladu. Jaké jsou tedy nové principy, které musíme zakomponovat do našeho chování :

Je třeba přijmout individuální odpovědnost za globální stav světa. Tedy každou činnost konsultovat s vědomím, co to udělá s celým světem. Svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého, příroda a její obyvatelé.

TUR, ne růst ! Důraz je třeba klást na rozvoj kvality života. (Lidský důmysl je obnovitelný zdroj.) Základem je uvědomělá skromnost, umění odříci si vše zbytné.Výběrová náročnost, tedy vybírat si sám pro sebe. Člověk má právo na majetek, ale měl by ho smysluplně využít. Lidé by se měli snažit rozvíjet dobro a potlačovat zlo.

Jak se problematika promítá do světa reálné politiky :

V zastupitelské demokracii spravuje zastupitel za občany věci veřejné. Ovšem zastupitelská demokracie se postupně stala virtuálním aparátem konzumace moci. Politik potřebuje ke zvolení zcela jiné vlastnosti než k veřejné službě. Řešením je otevřená liberální občanská společnost. Prostor mezi občanem a politikem vyplňuje množství skupin, zájmových spolků a sdružení. Tedy, každý by se měl zajímat o věci veřejné, být členem nějakého spolku, starat se o své okolí. Demokracie je tak silná jako procesy, které ji zajišťují (a dodávám - jako pevnost demokratických postojů občanů).

Pan Rynda se dále věnoval právě příkladu techniky řešení veřejných problémů. Obecně by mělo platit, že problémy se řeší na úrovni (místo,čas) jim příslušící a stát má řešit to, co nikdo jiný řešit nechce.

Mějme například požadavek vystavět dálnici. Úkolem je navrhnout trasu, kterou dálnici povedeme. Prvně je třeba stanovit jasná pravidla, jak bude rozhodováno. Shromáždí se všechny požadavky, často protichůdné, o nichž je předem jasné, že nebudou všechny uspokojeny. Sestaví se několik variant, všechny se zpracují do stejné hloubky, aby nebyly některé zvýhodněny. Nyní nastává fáze připomínkování, kdy se každý může vyjádřit, každému musí být odpovězeno. Nastává párové srovnání požadavků a z něj resultuje pořadí důležitosti, podle kterého se nakonec nejvhodnější varianta zvolí. Proces musí vykazovat resultativnost, tj. musí být stanovena osoba, která po projití všech dohodnutých procesů prohlásí rozhodování za ukončené a vyhlásí výsledek. Jako příklad rozhodnutí, které se vymklo kontrole uvedl náš host známý kůrovcový problém. V tomto případě se již nikdy nezjistí, kdo měl vlastně pravdu, protože se přistoupilo na polovičaté řešení v případě, kde je kompromis chybným výsledkem.

Pan Rynda dále analyzoval některé vlastnosti trhu. Trh nezasahuje do oblasti přirozených monopolů (rozvody plynu, elektřiny ..), existují externality, které neprocházející trhem - kouř z komína, pozitivně pak O2 z lesa, trh se neumí nestat netrhem, je třeba antimonopolní úřad. Vzhledem k současnému stavu je nutná globální kontrola trhu.

Dále jsme se věnovali způsobu právního postihování znečišťovatelů. Na příkladu čtyř ševců nám náš host ukázal, že je nesmyslné postihovat (ukládat pokuty) znečišťovatelům za překročení limitů, nýbrž je třeba postihovat jakékoli - i malé- znečištění, které vede ke zlepšení i u relativně čistých provozů, které navíc nejsou znevýhodněny oproti těm, které limitů právě dosahují. Pokuty by měly směřovat do státního fondu životního prostředí podporujícího (úvěrujícího) modernizaci technologií.

Ke konci našeho setkání jsme si povídali obecně o rysech konzumní společnosti a možných malých přispěních ke zvrácení negativních trendů. Pan Rynda uvedl, že výrazně protikonzumní nálady se začínají šířit ve společnostech, kde HDP dosahuje přibližně 7000-9000 $ /(hlava*rok). Byla vzpomenuta záslužná role zájmových organizací, které lidi vzdělávají a usnadňují jim kontakt s přírodou. Ocenil význam tzv. desater sloužících lidem k orientaci v běžných činnostech, např. pravidla pro domácnost : (vařme s pokličkou na úměrně velké plotýnce, častým rozsvěcováním trpí žárovky, někdy je lepší je nechat svítit atd.) Jako jeden z klíčových momentů uvedl pan Rynda výchovu dětí ať už ve škole či doma, zde promluvil náš host ve stejném smyslu jako před časem pan Sokol.

Naše setkání jsme ukončili těsně před 23. hodinou, kdy musíme Betánii opustit.

Zaznamenal Jonáš