| Zápis |
|
Na toto setkání přijal pozvání host nanejvýš významný, pan Martin Palouš. Téma znělo: "Svrchovanost státu vs. lidská práva", neboli otázka, zda smí nějaký vnější subjekt zasáhnout, když jsou v určitém státu porušována lidská práva. Toto téma byla zařazeno aktuálně kvůli v té době stále probíhající válce o Kosovo. Pan Palouš je člověkem k tomuto tématu vpravdě povolaným, neboť je členem Českého helsinského výboru (na ochranu lid. práv) a zároveň toho času představitelem našeho státu, náměstkem ministra zahraničí. Sešli jsme se v relativně nízkém počtu, méně než dvacet, zřejmě kvůli začínajícímu zkouškovému období. Před setkáním nám dal pan Palouš svůj článek, který na začátku setkání shrnul. Na základní otázku vztahu lidských práv a svrchovanosti státu odpověděl vlastně hned v úvodu - člověk byl podle něj stvořen Bohem, státy byly stvořeny člověkem, původ států je tedy odvozený, lidská práva tedy musí stát nad svrchovaností států. Přesto však bylo ve jménu stát zabito v historii mnoho lidí. Aby se tomuto předešlo, byla postupně lidská práva internacionalizována. Na začátku tohoto procesu stál Vestfálský mír a zásada: "čí území, toho víra". Poté zakladatel mezinárodního práva Hugo Grotius přišel s návrhem, že určité činy musí být zakázány a to i ve válce. Podle něj se křesťanské státy liší od barbarským právě tím, že nezabíjejí zajatce ... Další vývoj byl charakterizován smluvními úpravami vztahů mezi státy, avšak na člověka se jaksi nedostávalo. Až po druhé světové válce Charta OSN, Deklarace základních lidských práv a svobod a Helsinský závěrečný akt znamenaly významný posun v mez.ochraně lidských práv. Poté citoval náš host několik myslitelů - Georga Jelínka, který říká, že "chcete-li mít právo, musíte mít nejdříve stát". Z toho pan Palouš vyvodil závěr, že rozpad národních států by patrně vedl k právnímu chaosu. Problém totiž tkví v tom, že mezinárodní právo nemá, nebo má jen ve velmi omezené míře, svého "policajta", tj. sankce. Poté pan Palouš zmínil českého filosofa Patočku, jenž označil druhou polovinu 20. století za "konec Evropy". Začátkem konce byl podle něj rok 1947, kdy dala Velká Británie Indii nezávislost. Patočka též upozorňoval na možný nový rozmach starých civilizací - Čína, Egypt ... Jedním z klíčových problémů je podle našeho hosta otázka, jestli má Evropa právo vnucovat "svá" lidská práva světu nebo ne a jestli je svět schopen se shodnout na určitém minimu lidských práv. Poté citoval Hannah Arendtovou, která považuje poválečné období za "gap between past and future" - již nevládne světu Evropa, ale ani nikdo jiný. Za důležitý faktor do budoucna považuje pan Palouš stupeň internacionalizace amerického myšlení a chování - tedy do jaké míry budou Američané považovat světové problémy za svou záležitost. Pan Palouš se domnívá, že Evropa má před USA náskok v tom smyslu, že státy Evropské unie mají dva stupně práva - národní a evropské - což zmírňuje rozpor mezi svrchovaností státu a lidskými právy. K situaci v Kosovu náš poslední předprázdninový host pravil pouze tolik, že před tímto problémem zůstáváme
všichni stát trošku bezradně a nevíme, jaké k němu zaujmout stanovisko. Pan Palouš byl nicméně toho názoru,
že pokud byla akce zahájena, je potřeba jí úspěšně dokončit. Kosovo považuje pan Palouš za důležitý mezník
ve vývoji mezinárodních vztahů.
|
