Setkali jsme se opět v prostorách klubu Betanie, který je nám od 12.10. k dispozici. Naším hostem byl pan Martin Bursík, ministr životního prostředí v Tošovského vládě a člen zastupitelstva hl.m. Prahy. Původním záměrem bylo uspořádat debatu na téma doprava v Praze, ale náš host vyslovil přání zabývat se raději obecněji energetikou.

Energetika u nás je stále ještě velmi významným zdrojem znečištění, jsme na tom stále ještě 2x hůře než země OECD. Naše štěstí je ve stanovení srovnávacího období z konce 80. let, kdy produkce škodlivin u nás byla prakticky nekontrolovaná a hospodářství ještě nebylo v recesi. Relativně jsme tedy v omezování produkce SO2 a CO2 úspěšní. Produkce jednotky HDP je však v ČR 2,5x energeticky náročnější než ve vyspělých zemích.

Spotřeba energie domácností je od roku 1990 plochá, zvýšenou spotřebu vlivem nákupu nových spotřebičů patrně eliminuje jejich vyšší úspornost. Spotřeba podniků neustále klesá navzdory predikcím fy ČEZ. Ve vztahu k domácnostem je třeba připomenout fatální omyl ve státní podpoře přímotopů.

Energetiku v ČR ovládá firma ČEZ. Jejím majoritním vlastníkem (76%) je FNM a jeho prostřednictvím ministerstvo průmyslu. Provázanost managementu ČEZu a vlivných osob ministerstva je věcí takřka jistou. Situace zamrzá, není vůle ČEZ privatizovat, ani vpustit na trh konkurenci. (Otázka rozvodové sítě.) Ministerstvo argumentuje např. tím, že ČEZ dodává elektřinu ČD, které za ni neplatí; to se přirozeně nedá očekávat od soukromé společnosti. Očekává se, že situace se do budoucna ještě zhorší. Již nyní není ČEZ schopen vyrábět elektřinu v konkurenceschopné ceně. Firmu prakticky není možno donutit ke zveřejnění skutečných nákladů.

V Rakousku je trh s elektřinou liberální, reguluje se pouze přenos. V Německu také, vypukla bitka o spotřebitele. Společnosti většinou nabízí dodatkové služby, kterými lákají zákazníky. Ve spojené Evropě se předpokládá existence asi 8 energetických společností, se svým současným stavem nemá ČEZ naději.

V Evropě se ustupuje od jaderné energie. Výjimkou je Francie, jaderná energetika je zde ovšem svázána s vojenskými potřebami. Náklady na bezproblémový provoz složité technologie jaderné elektrárny jsou stále velmi vysoké. Uhelné elektrárny využívající paro-plynového cyklu dnes zvolna směřují k účinnosti 50%. Účinnost přes 35% je ostatně do budoucna podmínkou, naše uhelné elektrárny (i vlivem odsíření !) dosahují účinnosti 27 – 35%. U nás produkuje většinu elektřiny komplex elektráren na severu Čech. Ačkoli odhadovaná mocnost ložisek uhlí ( rozdílné, ale spíše nízké kvality) postačí na krytí spotřeby cca do roku 2035, životnost elektráren je již pouze 13 let. Pan Bursík předpokládá nahrazení jejich produkce nákupem elektřiny ze zahraničí, využitím alternativních zdrojů, malých zdrojů, úsporami a snad i moderními CCT (Clean coal technology).

Odhad potenciálu úspor a alternativních zdrojů hovoří o 33% z celkové spotřeby energie. Z toho 13% při návratnosti pouhé tři roky, 18% při návratnosti 6 let. EU si vytyčila cíl hradit v roce 2012 z alternativních zdrojů 12% spotřeby. Přitom je zřejmé, že alternativní zdroje nemohou všeobecně cenově konkurovat, je však veřejný zájem na tom, aby byly prosazeny. V ČR není situace pro využití alternativních zdrojů příliš příznivá, např. potenciál vodní energie se již z velké části využívá. Patrně nejnadějnější je situace ve využívání biomasy. Měla by být zpracována mapa, ve kterých lokalitách je výhodnější využít biomasu a kde je výhodnější plynofikace.

Zajímavou metodou podpory rozvoje úspor je energy performance contracting. Consulting firma provede na vlastní náklady např. zateplení objektu a majitel jí po té platí několik let sumu, kterou za teplo platil dodavateli. Novou, nižší sazbu platí po toto období firma. Obdobně zajímavě působí příklad energetické firmy, které se ekonomicky vyplatilo rozdat obyvatelům úsporné zářivky namísto stavby nové elektrárny nebo ohrožení pozice na trhu vlivem nedostatku elektřiny.

Pro ekologické chování v malém nám náš host doporučil knihu Faktor 4 a příručku sdružení Ekowatt. Existuje i sdružení SOS, jež koordinuje občanské aktivity na zlepšení ŽP v Praze.

Na závěr jsme se ještě dostali k původně plánovanému tématu – k pražské dopravě. Zde bylo poukázáno na trvale rostoucí znečištění vlivem NOx. Je to přirozeně způsobeno 100% nárůstem počtu automobilů od roku 89. Přes 70% dotace není MHD pro občany dosti lukrativní. Zazněla i myšlenka provozovat MHD zcela zdarma. Výstavba garáží v centru svěřovaná soukromým firmám je zcela nesmyslná, firmy mají samozřejmě zájem na co největším obratu automobilů – tedy na vysokém provozu. Podle pana Bursíka by měly garáže zůstat v rukou městu. Část kapacity by sloužila rezidentům, komerčně by garáže zajistili vedoucí pracovníci firem, kteří by automobil pro cestu do práce zvolili každopádně.

Tento zápis pro Vás sestavil 5.12.1999 Jonáš.