Zápis

Náš další host, pan Vladimír Václavek, docent z VŠCHT, přišel jako jeden z prvních. Poté, co se sešel důstojný počet členů Společnosti (nakonec 23) zahájil svoji přednášku slovy : "Na světě jsou pouze chemici a chemičtí inženýři ..., já patřím k těm druhým." Specifikem této seance bylo vůbec první vědecké téma v historii Společnosti. Organizátoři měli značné obavy z průběhu setkání (usínající zmatení Společníci...), leč vše proběhlo k plné spokojenosti. Posuďte sami.

Pan Václavek počal hovořit o tom, kterak bylo možné rozvinutý předválečný průmysl v českých zemích zhuntovat do stavu, ve kterém jsme ho nyní zdědili. Po roce 1949 přešla republika na těžký průmysl bez ohledu na zásoby adekvátních surovin. Železná ruda, dovážená z hlubin promrzlé Sibiře včetně hlušiny, musela býti rozmrazována salvami páry, aby mohla být z vagónů vůbec vyklopena. Ani koksovatelného uhlí v Ostravě nebyl dostatek, naše hnědé uhlí je pak velmi nekvalitní - obsah popele 30%, nízká výhřevnost, obsah síry 4% . Dnes uniká SO2 především z hald v hnědouhelném revíru, na odsíření elektráren se spotřebuje obrovské množství vápence ( na 100 mil.tun uhlí je třeba 10 mil. tun vápence).

Když se pod heslem "zásobíme celý Sovětský svaz i Čínu" roztočila kola těžkého průmyslu, životní prostředí trpělo. Inovační snahy brzdil zájem SSSR o kvantitu za stále stejnou cenu. V 60. letech, tedy relativně pozdě, se začalo přecházet na ropu. Po ropné krizi v první polovině sedmdesátých let se ve světě začalo energií šetřit, ne tak u nás. Díky bratrským dodávkám ze SSSR se cena ropy pro podniky příliš nezvýšila, k šetření tedy nebyla žádná motivace.

Pan Václavek nastínil tři cesty zefektivnění výroby energie:

1/ lepší využití známých zdrojů
2/ využití nových (alternativních) zdrojů
3/ úspory energie

Pan Václavek poukázal na určité problémy alternativních zdrojů. Kupříkladu k využití sluneční energie se používají solární články, na jejichž výrobu je údajně třeba více energie, než tyto během provozu vyprodukují. Obecný problém je v nerovnoměrnosti spotřeby elektřiny během dne, el. energii nelze příliš dobře skladovat. Na otázku, byla-li by řešením termonukleární syntéza odpověděl náš host v zásadě kladně, avšak za předpokladu, že by to bylo v současnosti technicky možné ( což vzápětí zpochybnil ).

Hlavní část setkání jsme věnovali praktickým možnostem úspor energie. První možností je zvětšování měřítka výroby - cena zařízení se odvíjí od velikosti pláště, výkonnost od objemu, tedy cena na jednotku produkce je úměrná rozměru zařízení na 2/3 - srozumitelně řečeno - čím je zařízení větší, tím vyrábíme jednotku levněji. Jednoduchou, ale účinnou možností je integrace procesů, tedy propojení celého energetického cyklu. V praxi to znamená, že se pokoušíme optimalizovat využití tepla - cokoli ohříváme, ohříváme tím, co je třeba zchladit a obráceně ( v chemických výrobách je spotřeba tepla značná , naproti tomu ve strojírenství se spotřebovává zejména elektřina ). Jestliže po integraci nějaké teplo zbude, je možné ho použít k výrobě elektřiny pomocí kogenerační jednotky, ale pouze tehdy, je-li pro elektřinu použití na místě.

V případě místního použití je celková účinnost kogenerační výroby elektřiny vyšší než obvyklých 30%, v dodávkách do sítě však nelze klasickým elektrárnám konkurovat. Během tohoto výkladu se pan Václavek na okamžik zamyslel a pak pravil: "No, alespoň o dvě termodynamické věty vás ošidit prostě nemůžu." Třetí možností je tzv. kontinualizace - tedy bezeztrátové napojení následných výrobních kroků. "Skvělým" příkladem je mazutové hospodářství Kralupy-Kolín. Rozžhavený mazut produkovaný atmosferickou kolonou v Kralupech se převáží do kolínské vakuové kolony k dalšímu zpracování, během přepravy ovšem zchladne a je třeba ho znova rozehřát. Poslední možností, kterou náš host zmínil, byly technické inovace. Lidská invence nezná hranice.

Obecný problém spočívá v tom, že nejprve malými penězi je možno dosáhnout velkých úspor, další úspory jsou však již velmi nákladné. Specifickou svízelí České republiky je fakt, že po odstavení části těžkého průmyslu je u nás energie přebytek, a tak chybí motivace k úsporám. Vázne i komunikace mezi výzkumem (VŠ i AV ČR) a průmyslem. Podniky se např. nepodílí na financování škol (jako ve Velké Británii) a nemohou tak usměrnit výuku k řešení praktických problémů. To přispívá k pokračování trendu nákupu technologií ze zahraničí.

Diskusí se prolínala aktuální otázka jaderné energetiky. Pan Václavek pravil, že jaderná energetika je co do výroby relativně velmi účinná, avšak drahá. K otázce Temelína pouze poznamenal, že kombinace několika různých technologií a mnohé změny v projektu nebudí příliš důvěru.

Tento zápis sepsali za bezesné noci z 11. na 12. dubna 1999 Jonáš a Michal.