Zápis

Sešli jsme se klasicky v paláci YMCA, který byl před naší návštěvou zachvácen požárem, který se naštěstí vyhnul naší zasedací místnosti č. 11. Před zahájením vlastní debaty s hostem jsme opět probrali několik organizačních otázek - např. Michalův hrnec na čaj a Brábovu kasu. V 19:48 přišel náš host, pan Jan Sokol. Pan Sokol je vzděláním matematik, působil v disentu, byl ministrem školství Tošovského vlády a nyní přednáší na PFUK.

Tématem úvodní úvahy pana Sokola byla neudržitelnost dosavadního způsobu rozvoje civilizace a možnosti jejího alternativního vývoje. Nejdříve načrtl některé cesty, se kterými on osobně nesouhlasí, což byl jednoduchý "poustevnický" život, nebo revolta proti nejkřiklavějším symbolům průmyslové konzumní společnosti. Také odmítl cestu direktivního snižování spotřeby, která spěje k diktatuře a omezování svobody. Pan Sokol se domnívá, že trvale udržitelný rozvoj je iluzí a naším cílem není ani pouho pouhé přežívání, ale plně prožitý život. Za hlavní problém považuje změnu lidských představ, co to plně prožitý život je, protože současné představy jsou neslučitelné s možnostmi naší planety. Spotřeba by se podle něj měla nahradit bohatším duchovním, kulturním, intelektuálním nebo uměleckým životem a je úkolem současné a několika příštích generací připravit společnost, integrovanou růstem spotřeby a HDP, na tuto změnu, při které se nevyhneme hospodářskému útlumu.

V následující diskusi zazněl patrně nejvýrazněji Bobíkův názor, který se neztotožňoval s myšlenkou poklesu HDP. Hovořili jsme i o psychologickém rozměru tohoto problémů. Je přitom otázkou, jestli konzum není jen vývojovým atavismem z dob, kdy věci nutné k životu byly vzácné a dnešní nadspotřeba je jen přechodným jevem. Nepřímým důkazem pozvolného otupování touhy po neomezeném konzumu může být růst ekologického uvědomění v Západní Evropě a u nás snaha elektrárenské společnosti ČEZ zakomponovat do svého image úsporný přístup.

S tímto tématem souvisel i další dotaz, zda není konzumní přístup k životu dán přímo hierarchií lidských potřeb. Podle pana Sokola konzum nevyplývá z uspokojování základních lidských potřeb, nýbrž je v současné době prostředkem pro posilování vlastního sebevědomí, a proto je důležitou podmínkou dobrovolného omezení spotřeby, aby člověk viděl svojí hodnotu nikoliv v tom, co má ale v tom, čím je a jaký je. Pan Sokol cítí nutnost změny způsobu výchovy tak, aby si děti, a tím celá společnost, více vážily věcí a práce v nich.

Další okruh dotazů se týkal uskutečnění myšlenky dobrovolného omezení spotřeby v západní civilizaci, tak na celém světě. Pan Sokol zdůraznil, že tento trend by měl směřovat zdola, a vést ke změně politiky a ne naopak. Dalším logickým dotazem bylo jak zajistit správný směr omezení spotřeby.

Objevil se i názor, že řešením by mohlo být přijmutí východního hodnotového systému, ukazuje se však, že východní země se spíše přiklánějí k západnímu stylu života, ostatně přejmutí východního stylu by patrně stejně nebylo všelékem, jelikož se ukazuje, že alternativou k západnímu způsobu života je pouze chudoba.

Byl zmíněn rozdíl mezi vyspělým Severem a chudým Jihem, pokud by Jih prodělal tentýž vývoj jako Sever, vedlo by to k takovému nárůstu nároků na životní prostředí, že by nevyhnutelně zapříčinil celosvětový ekologický kolaps. Náš host zdůraznil, že nemůžeme zasahovat do rozhodování ostatních států, podpořil by spíše dobrý příklad z naší strany.

Tento závěr pro vás připravili dne 2.2.99 Filip a Jonáš.