Sešli jsme se v 19:30 v Jaboku v Salmovské, v krásné a naštěstí - vzhledem k účasti - ve velké místnosti. Jako obvykle zde působila již nějakou dobu "základní četa", která přizpůsobovala místnost našim požadavkům. Vzniklo tak několik soustředných polokružnic z židlí, v centru se pak nacházelo křeslo pro hosta. K našemu podivení nebylo zdaleka jednoduché přesvědčit účastníky, aby obsadili i místa v první řadě.

Krátce po půl osmé se v prostoru nacházelo asi 50 lidí, což bylo více, než kdokoli očekával. Přišlo totiž odhadem asi 20 lidí z Jaboku, kteří se nechali nalákat pozvánkou, kde bylo bohužel chybně uvedeno téma diskuse. Doufáme, že nám to nakonec prominuli. Krátce jsme shrnuli to, co bylo řečeno o naší společnosti 28.10. , objasnili jsme, že Michal odešel pro pana Halíka a že je očekáván kolem 20:15. Johny rozdal přípravné materiály na setkání 1.12., na setkání s panem Mazlem, kde tématem bude politický extremismus a radikalismus. Jonáš a Filip připomenuli závěry psané z každého setkání, doufáme, že se konečně objeví ony slibované desky, v nichž bude možno vyhledat si i starší závěry. Zatím se vede lítá bitva o jejich barvu.

Tereza K. nám poreferovala o tom, že s nadacemi a jejich případnou podporou naší Společnosti je to zatím špatné. Monika rozdala další odznaky Společnosti, zdá se, že poptávka je vyšší, než kapacita dílny, prozatím byly však pouze vypleněny sklady. Kompla nám sdělil příjemnou novinu: e-mailová adresa Společnosti již existuje: Spolecnost@seznam.cz ; stránka je teprve ve výstavbě. Zmínili jsme se o příbuzných společnostech, podobných té naší, také o přednášce B.Moldána. Název Společnosti tradičně nepadl. Následoval volná zábava až do chvíle, kdy konečně přišel náš host - pan Tomáš Halík.

Téma diskuse bylo dohodnuto 28.10. na prvním setkání a znělo : Pojmenování problémů současné společnosti + návrhy témat, jimiž by se naše Společnost mohla zabývat.

V řeči pana Tomáše Halíka jsme vysledovali čtyři základní oblasti:

1/ Demokracie & společenské uspořádání
2/ Napříč světem a časem
3/ Náboženství
4/ Problémy spojené se současným stavem

ad 1/ Pan Halík hovořil o tzv. "černých pasažerech", lidech, kteří se vezou na kolektivních akcích odedřených jinými - jev, který u nás skvěle zakořenil, příliš velké množství černých pasažerů ovšem systém dusí. Mluvilo se o z dob minulých zděděné pasivitě, kterou režim odplácel zabezpečením alespoň základních jistot. Pan Halík upozornil na to, že v dnešní době lidé volají po lepších podmínkách, ale zůstávají často těmi samými černými pasažery bez aktivity. Mnozí se pak vymlouvají, podporováni bulvárním tiskem, že i "Ti nahoře" kradou, případně provádějí naprosto nesmyslné aktivity inspirované socialistickými "odbojovými pracovníky", kteří neplatili v tramvaji s odůvodněním, že napomáhají k padnutí režimu.

Vraceli jsme se často k myšlence, že demokracie vyžaduje určitou "morální biosféru", že předpokládá něco, co neumí sama vytvořit. Pan Halík tuto biosféru označil jako produkt syntézy židovského a křesťanského náboženství, římského práva a řecké filosofie, který zakořenil v euroatlantickém prostoru a kde se také rozvinuly svobodné společnosti. V nich je možno uplatnit svobodu jako šanci dělat to, co je správné s ohledem na vlastní, vyvinuté svědomí. Nedostatek těchto kvalit nejde podle našeho hosta odstranit represemi, politici by se měli snažit dávat dobrý příklad, měl by existovat výstup naznačující, kde kdo co dobrého vykonal, jak byl který zločin potrestán, jak co bylo dořešeno.

Následoval dotaz, zda je možné se demokracii naučit - pan Halík mínil, že nejlepší je osobní zkušenost a důsledné praktikování principů demokracie zdola - kruhem známých počínaje. Vzhledem k nepříliš pevnému zabydlení demokracie u nás a potřebě oné morální biosféry vyvstala také otázka, zda je třeba čekat, než se vhodné prostředí vytvoří, nebo zda začít budovat tržní prostředí bez ohledu na stav morálky. Pan Halík zdůraznil, že možné není pravděpodobně ani jedno samostatně, ale že je třeba dbát na vyvážení obou oblastí. Dále se zabýval úlohou institucí, nabídl pohled na instituci jako kultivující prvek - v parlamentu se poslanci nemlátí pěstními klíny. Krom toho instituce zabraňují sektářským zvratům.

Ad 2/ Hovořili jsme o zapadnutí převratu v roce 1989 do doby konce moderny, do doby, kdy se vyčerpalo téma století. Pan Halík pojmenoval století vymezené daty 1918 - 1989 "stoletím technické manipulace", století minulé pak ohraničil daty 1789 a 1914. Otázkou zůstává, co vlastně přijde po moderně - byly naznačeny tyto možnosti:

a/ cesta fundamentalismu vracejícího se k jistotám před 18. stoletím
b/ transmoderna - víra ve schopnost člověka vypořádat se s novým stavem věcí, poněkud nasáklá touhou hrát si na Boha
c/ supermoderna setrvávající v zoufalství totálního relativismu, rezignující na touhu po nalezení pravdy.

K charakteristickým rysům dnešní doby přiřadil pan Halík zalidněný svět přeplněný informacemi, které neumíme třídit, určitou zoufalost z nemožnosti všechno vědění obsáhnout. Mohutné informační propojení světa pak urychluje globalizaci, je nutno posoudit, jak tato zapůsobí na národní kultury. Zbudou místní zvyky jen jako atrakce pro turisty, nebo globalizace spojí ekonomiky, ale předsudky zůstanou ? Jak zachovat otevřenost a zároveň identitu?

Ad 3/ Pan Halík zdůraznil, že politika je světská věc - svět byl svěřen člověku. Pojednal o tom, že moc má tendenci se zbožšťovat a že i nevěřící si vytvářejí své vlastní bůžky. Z toho vychází i nedůvěra církve k tvůrcům "Nebe na Zemi". Vysvětlil nám obsah pojmu "kultura vnitřního života", hovořil o zastavování démonů (našeptávajících nám např.: "to je dneska zase hnusně" ), o umění meditovat, vracet se zpět a přemýšlet o tom, co mě potěšilo a o hledání vlastní cesty nezávislé na "rodičovských scénářích", život pak není podle našeho hosta ani plnění těchto ani věčný vzdor proti nim. Stejně tak by člověk neměl být otrokem vlastních nerealistických očekávání a balvanů minulosti. Pan Halík naznačil existenci skrytých momentů rozhodování, konflikt mezi seberealizací a solidaritou. Nadhodil také myšlenky, že: "Nejsme konfrontováni s mocí, ale se svody","sexualita je všude kolem nás, jen vyčpěla ze sexuality vlastní."

Ad 4/ Za problémy specifické pro naši dobu považuje pan Halík např. etiku vědy, ne všechno co umíme také smíme. Předmětem těchto úvah byly genové manipulace, euthanasie, přerušení těhotenství a hbitá schopnost člověka zneužít jednou vypuštěného démona ke zrůdným nepravostem. Hovořili jsme také o vlivu médií, zhoubných jevech mediokracii provázejících (vítězí fotogeničtější, virtuální politici říkající to, co lidé chtějí slyšet, vytváření schémat a idolů). Bylo naznačeno značné nebezpečí mezigeneračního napětí.

Pan Halík nám na závěr doporučil, abychom ve Společnosti cvičili kritický rozbor textu, naučili se dobře klást otázky přednášejícímu a pokoušeli se z něj co nejvíce "vypumpovat" . Abychom se učili diskutovat mezi sebou a takové diskuse organizovali, aby se každý naučil mluvit nahlas. Poradil nám, že je dobré se lépe poznat na nějakém "výjezdním zasedání".

Pan Halík se s námi rozloučil těsně před půlnocí, napsal nám přání a dostal od nás výtisk kancionálu.

Tento zápis pro vás sestavili Jonáš a Filip.