| Zápis |
|
Na deváté setkání Společnosti přijal pozvání MUDr. Petr Příhoda přednášející na 2.LF UK lékařskou etiku. Setkání jsme zahájili v 19:57, kdy bylo v sále přítomno zhruba 25 lidí. Pan Petr Příhoda zahájil svou řeč přiblížením termínu "etika", zmínil, že se nejedná o dnes příliš populární obor. Etika není o zákonech. Nejobtížnější otázky klade obecná etika. Dává návod, jak racionálně rozhodovat v bezprecedentních situacích. Pan Příhoda upozornil, že studenty jsou často zaměňovány pojmy etika a morálka. Morálka je žitou praxí života, etika na druhé straně je permanentní úvahou a rozpravou o tom, co je správné. Jejím výstupem je mravní kodex. Představuje kritickou reflexi praxe. Ve společnosti dnes převládá sklon k relativistickému chápání mravního řádu. Tento zvláštní druh alibismu je jakýmsi únikem před tlakem společnosti na posuzování názorů druhých, zároveň ale i výhodnou obranou před odsudkem vlastního jednání druhými. Důsledkem je potom rozpad právního řádu. 20. století bylo svědkem otřesného zneužití medicíny nacistickým režimem. Německý lékař Mengele, který prováděl za války pokusy na lidech, je pro nás příkladem utilitaristické morálky, jejíž obhajobou byl argument o trvalém profitu pokusů pro lidstvo, samotné oběti pokusů byly jaksi "zanedbány". Druhým typem morálky je morálka heteronomní. Ta je postavena na principu regulace chování v duchu momentálních vnějších požadavků. Jde tedy o rozhodování v zásadě dětské, heteronomní (např.: ... neudělám to, aby se na mě nezlobili, ... to nejde, co by na to řekla Evropa, atd.) Protestem proti morální heteronomii je svévole, projevující se třeba v pubertě. Morální autonomie je pak o něčem úplně jiném. Po výslechu nacistických lékařů vzniklo čtvero lékařské etiky: princip nonmaleficence - neškoď, beneficence - čiň dobro, respektování autonomie pacienta - pacient rozhoduje o tom, co s ním bude, spravedlnost - respektování oprávněného zájmu nepřítomných (např.: manžela, manželky, nenarozených dětí, ...) Lékaři se v praxi často setkávají s rozpory mezi beneficencí a spravedlností a také mezi beneficencí a respektováním autonomie pacienta. Svérázným rozcestím je také rozhodování mezi dvěma dobry. Další část přednášky se soustředila na problémy etiky germinální, zabývající se aspekty početí a vývoje lidského jedince. Diskuse o interupci se odehrává vždy na filosofické rovině. Proti sobě stojí vnímání umělého potratu jako běžného zákroku na těle ženy (např. ekvivalentu odstranění žlučníku) a zničení "jsoucna osobní povahy ve stavu potenciálním". Ne zcela typickým případem je potřeba zahájení cytostatické l éčby u těhotné ženy s diagnozou nádorového onemocnění. Tento krok vede sice k potratu, ale je cestou k záchraně života matky. Opačný postup může být zvolen na žádost matky podle principu respektování pacienta, takovéto heroické rozhodnutí ale lékař nemůže nikdy doporučovat natož prosazovat. Problematika asistované reprodukce zahrnuje oplodnění darovaným spermatem při neplodnosti partnera představující významný psychologický problém pro otce. Tento stav se odlišuje od sňatku s ženou s dítětem, kdy se dítě stává součástí námluv. In vitro oplodnění je problematické nutností likvidace případných přebytečných implantovaných embryí. Rozporuplné a mnohde zakázané je také náhradní mateřství, při neschopnosti donošení dítěte vlastní matkou. Zanedbání a podcenění vzniku citového pouta k nevlastnímu dítěti v průběhu těhotenství způsobilo nepředvídané komplikace po narození. Zmíněné problémy souvisí s upíráním plnosti lidství typickým pro celý vývoj lidstva. Dále jsme se dozvěděli o etice terminální, zohledňující závěr lidského bytí. Euthanazie je pacientem vyžádané ukončení života. Je povolena v Holandsku a v Oregonu, v Holandsku je provedena přibližně 2000x za rok. V minulosti se stal případ jistého Hanse Richtera, který se probral ze stavu bezvědomí po 5 letech usilovné péče milující manželky (což ale není považováno za "vítězství medicíny"). Nonresuscitace (formulace: Do Not Resuscitate - možnost vytetování DNR na viditelnou část těla) je povolena v USA v případě oficiálního sepsání osobní vůle. Pan Příhoda dále popsal hlavní body problematiky genových manipulací. V současné době stále probíhá v
podstatě celosvětový výzkum směřující k zmapování celého lidského genomu (HUGO). Genové manipulace
napravující defekty přírody jsou obecně přijímány. Odmítá se tvorba nových forem života a vytváření
vlastností potomka na objednávku rodičů. Sporné, ale provozované, jsou příklady využívání transgenních
manipulantů k produkci insulinu či růstového hormonu. Další hypotetické možnosti se týkají "pěstování
orgánů" k transplantacím na zvířatech s vnesenou částí lidského genomu. |
